Jak to bylo na začátku, ani vlastně sám nevím. Jisté ale je, že většina z nás nastoupila na BiGy v roce 1995. A to už je pěkně dávno. Někteří chodili do áčka, většina ale do béčka. Právě tam pak přestoupila část áčáků odpadnuvších od skalních coufalovců a brzy poté se bývalá 4.B přejmenovala na 5.N.

To byl neklamný znak zásadní změny, zaměření se na výuku němčiny. Tu pak z největší části obstarávali paní profesorka Jakešová, Jarošová a Dr. Karl-Heinz Wilhelm. Ve funkci třídní profesorky nahradila paní Mrázovou prof. Jakešová a nastolila přísný režim. Právě ona rozeznala nejcharakterističtější znak povahy naší třídy, naši bezmeznou nenávist k aktivitě. Konečně jsme měli možnost poznat, jak tvrdý je život a že nikomu nic neprojde jen tak. Hmatatelným ztvárněním této myšlenky se v následující epoše stala třídní kniha.

Finále nastalo po osmi letech, v roce 2003. Bohužel už se ho mnozí z nás nedožili jako studenti BiGy. Tehdy třídě velel filozof, humanista a především antifeminista profesor Karel Lipmann. Nastal nejdůležitější okamžik, totiž jazyková zkouška DSD der KMK der BRD. K té jsme již, díky neúnavné snaze Dr. Wilhelma přistupovali plni vědomostí o Franzi Kafkovi, Braniborské bráně, Alfrédu Anderschovi, ale i o správném psaní německé abecedy či rýsování okrajů na stránkách. Po jejím zdárném složení už nás čekala jen maturita. Ta ale ani nestojí za řeč. O jediné zpestření se s nebývalou škodolibostí postaral prof. Jakobi. Po slavnostním předání Sprachdiplomu (a s ním mimochodem i Maturitního vysvědčení), dojemných proslovech ředitele Zdeňka a pana Dr. Wilhelma 23. května 2003 v katedrále, jsme se konečně rozprchli do všech koutů republiky. Naše vzpomínky na tohle vše jsou však zajisté stále aktuální.